Cílem kurzu je seznámit studenty s problematikou rétorické komunikace s důrazem na veřejnou a mediální sféru a orientovat je v základních pojmech, směrech a teoretických základech tohoto interdisciplinárního oboru. Jednotlivé výukové bloky jsou zaměřeny jak na teoretické zvládnutí základních histori
Cílem kurzu je seznámit studenty s problematikou rétorické komunikace s důrazem na veřejnou a mediální sféru a orientovat je v základních pojmech, směrech a teoretických základech tohoto interdisciplinárního oboru. Jednotlivé výukové bloky jsou zaměřeny jak na teoretické zvládnutí základních historických proudů a přístupů s důrazem na jejich přesah až do současnosti, tak na dovednostní složku "řečnického umění" v oblastech verbální i neverbální komunikace. Pozornost je postupně věnována celému procesu formování a prezentování rétorického vystoupení, od formulování tématu a definování cíle až po analýzu efektivity dosažení vytčených cílů a postupů práce se zpětnou vazbou od publika. Východiskem uvažování je pohled na rétorickou praxi jako na nezbytnou součást komunikačních dovedností každého veřejně a mediálně komunikujícího jedince; modely, techniky a strategie jednotlivých komunikačních žánrů a stylů jsou přednášeny v souvislostech s možnostmi jejich praktické aplikace.
Po úspěšném absolvování budou studenti schopni: • Orientovat se v základních dějinných etapách vývoje rétoriky a porozumět její dnešní podobě • Vysvětlit a definovat základní pojmosloví a orientovat se v oblastech verbální a neverbální komunikace • Znát a umět využívat jednotlivé rétorické žánry a postupy vhodné pro různé komunikační situace • Připravit a absolvovat vlastní rétorické vystoupení v celém jeho procesu, od výběru tématu až po sebehodnocení • Ovládat základy přípravy informačních a apelačních prezentací včetně řízení následné diskuse s publikem • Analyticky hodnotit jednotlivá vystoupení jiných řečníků v médiích a celkově ve veřejném prostoru, včetně jejich etického rozměru
Obsah předmětu: 1. Definování současné podoby rétoriky jako interdisciplinárního oboru a postavení rétoriky v rámci komplexu dalších komunikačních disciplín; specifika komunikování ve veřejném a mediálním prostoru - základní pojmy, komunikační funkce a modely, typy a formy, rétorická komunikační situace v jednotlivých reálných kontextech. 2. Stručná historie rétoriky – antické počátky, sokratovská etika, aristotelská odůvodňovací rétorika, základy politické rétoriky v antickém Římě, přesahy a platnost dějinného poznání pro dnešní dobu. Základní pojmy, definice a směry. 3. Teorie a praxe moderní rétoriky – jednotlivé fáze a kroky přípravy a realizace veřejných vystoupení. Problematika základních komunikačních a rétorických dovedností, jejich definování a způsoby rozvíjení. 4. Problematika volby rétorického stylu v návaznosti na situační kontext; postupy možností výběru stylotvorných prostředků, otázky spojené s analýzou publika. Přístupy k analytickému zhodnocení vhodnosti a efektivity různých typů řečnických vystoupení. 5. Rétorické žánry – základní struktura a přehled, charakteristika a klasifikace jednotlivých žánrů, formulování doporučených zásad pro jejich specifické jazykové, kompoziční i přednesové podoby a formy. 6. Problematika přípravy a realizace moderních prezentací, jednotlivé typy a formy, jejich specifika. Možné podoby informačních a přesvědčovacích prezentací, schopnost prezentátora připravit a realizovat prezentaci včetně řízení následné diskuse, metody a techniky práce s publikem. 7. Tvorba řečnického textu – základní jazykové operace, fáze onomatologická, syntaktická a modulační. Verbální jazykové prostředky a zásady motivované práce se slovem, základní rétorická doporučení a návody. 8. Specifické řečnické prostředky, jejich funkce, charakteristika a dělení, příklady jednotlivých konkrétních skupin a typů. Řečnické styly v návaznosti na osobnost řečníka, utváření individuálních podob řečnických textů s důrazem na apelativní žánry v médiích a veřejné komunikaci. 9. Hlasový projev jako stylotvorný komunikační prostředek, základní pojmy, charakteristika, problematika správné dikce a pěstování hlasové kultury. Cílená výstavba zvukové modulace řečnického projevu, jednotlivé zvukové modulátory, problematika frázování řeči a nastolování řečnických pauz. Možnosti hlasových a dechových cvičení a motivované práce s hlasem. 10. Neverbální komunikační prostředky a jejich možné funkce v rétorickém vystoupení. Základní typy neverbálních signálů a přehled jednotlivých složek neverbální komunikace – proxemika, posturika, gestika, mimika, pohledy očí a další aspekty. 11. Možnosti zvládání trémy, jednotlivé techniky a metody, popis a nácvik možných postupů; charakteristika stresového mechanismu a jeho možné projevy při individuálním řečnickém vystoupení. 12. Různé přístupy k hodnocení řečnického vystoupení – zpětná vazba publika, cesty k jejímu získávání a vyhodnocení. Pěstování schopnosti sebehodnocení; osobnost řečníka a cesty jejího seberozvoje. Vybrané aspekty řízené práce s publikem. 13. Etický rozměr rétoriky, specifické problémy a rizika v kontextu historického vývoje i dnešní praxe. Podoby rétorických vystoupení v médiích, různé možné rétorické strategie vedení dialogu a způsobů argumentace; etické meze současných komunikačních praktik.
Základní:
Používej Markdown: ## Nadpis, **tučně**, `kód`, - odrážky, > citace